[ Pobierz całość w formacie PDF ]
.Døívejc.Samý neatìstí, váabyl porád na cestách a porád se vámvas do toho míchal mocímermo ten kluk - no, vaak vy Mnì vás bylo dycky a~ lítoa leccos sem opentlila a pøilhala - teï vám to snad u~ mu~u øíct ale teï Èerná babièh tajuplnì umlkla a slavnostnì se za-tváøila.- Propánakrále, tak mì u~ nenapínejte na skøipec a øeknìtemi to!Zvuèným hlasem: - Padaly karty - no gusto! Já vám mù~uøíct, ~e nìco podobnýho se mi v mý prakci nikdá nepøihodilo.Takovej obrat osudu.Paní Maaínová marnì ~adonila u Èerné babièky o bli~aí po-drobnosti.- Já vám to, paní, nepovím, já vám nechci dìlat marný chu-tì; já jsem byla rozespalá, a tak jsem se taky mohla zmejlit.Má céra se ráno na nic nepamatovala a øíkala, ~e se mnì toasi vaecko zdálo.A pak - ona je v~dycky chyby, kdy~ pøi tomnení ten, o koho se jedná.Ono by bylo vùbec nejlepaí, kdy-byste si ke mnì zaskoèila.V m~iku byla paní Maaínová obleèena.Cestou potkaly sleè-nu %7Å„ofku, která je pozdravila zvuènìjaím hlasem ne~ jindy.Èerná babièka si ji s ú~asem prohlédla a poprvé ji napadlo,~e %7Å„ofka není jen lidský tahoun.Zatím paní Maaínová klopila oèi k zemi.Od té doby, co jipan Popeláø tak zkompromitoval, neodvá~ila se nikomu po-dívat do oèí.Teprve nyní pocieovala svou hroznou osamoce-nost a kveèeru v~dy myslila na pana Popeláøe, a tøeba~e jívyvedl takový oaklivý kousek, myslívala si: Proè jsem ho jenodhánìla - v~dye mì pøece musil mít rád, jinak by nepøiael.Odehnala jsem jediného èlovìka, který mne mìl v ~ivotì do-opravdy rád.Èím více se blí~ila bytu Èerné babièky, tím bylanapjatìjaí: Jaké atìstí mohlo by ji jeatì potkati, kdy~ sama jedvakrát odehnala v osobì pana Popeláøe?Posluanì, hypnotizována upøeným a tak podivným pohle-dem èerného kocoura, snímala karty a s rostoucím vzruae- ním se dívala, jak Èerná babièka z nich dìlá hromádky.Ka~-dá hromádka - to byla ~ivotní kapitola.- Tady to máme, povídá Èerná babièka, je to zase docelatak jako v noci.Docela zvláatní, vzácný pøípad.Nìkdy kar-ty ukazují jen nejbli~aí dobu, nìkdy se vidí o pár let kupøedu.Ale vzácné je - ~ivotní smíchání.Ptáte se, co je to ~ivotnísmíchání? To je, kdy~ hvìzdy celého ~ivota sestoupí do karet.Máte tady celej svùj ~ivot.Tudle jste jako holka, vidíte: pannamezi dvìma klukama.Dva se o vás ucházeli: èervený a zele-ný.Èervený je ten pravý, uvidíme hned, jak to dopadne.S ú~asnou obratností Èerná babièka rozhodila druhou hro-mádku Vida! zvolala vítìzoslavnì: Tady u~ nemáme èervený-ho spodka - ten se nám ztratil, zato je tady kulový spodek.Toznamená, ~e jste se s tím pravým minuli a ~e jste pøipadla tomudruhému.A ten byl nepravý.Povím vám o nìm, jaký byl: zele-ný schorek - to znamená, ~e mnoho cestoval, - kulový spodek- ~e mìl mnoho penìz.Byl to váa mu~!.skonèila vítìzoslav-nì.Maaínová se chvìla.Zdálo se jí, ~e je to pravdivé.- A teï se pustíme do tøetí hromádky, pokraèovala Èernábabièka.Vidíte: samý mrzutosti, samý ~aludy a podobná ne-poctivá chamraï.Samá bolest pro vás, a toho nepravýhopoøád se dr~ej peníze.A tudle máte tu jeho nevìru.Vidíte:kulový spodek se potkává s kulovým esem a vy se tadyhlekrèíte - bo~e, co jste to udìlala, paní Maaínová?- Copak? zeptala se sklesle.- Vidíte toho èervenýho spodka, jak vás potkává? A vidíte,jak jdete od sebe?- Vidím, vzdychla. - Safraporte, to je nový, bruèela Èerná babièka, todle semv noci nevidìla.A teï s pomocí bo~í do poslední hromádky,ta vaechno rozhodne.Za bezdechého napìtí paní Maaínové kartáøka rozlo~ila svouposlední hromádku.Na tváøi se jí zjevil výraz bla~enosti.- Za-plaepámbu, zaaeptala, - vaecko dobøe skonèí.U~ jsem se po-lekala, ~e jste si vaechno rozházela, kdy~ se u~ podmhé ro-zeala se svým osudem, ale tudle se vrací, vidíte, èervený eso!- Co to znamená?- Bo~e, paní Maaínová, aeptala Èerná babièka, já ani ne-mù~u vìøit, ~e máte takový atìstí po tom, jak jste si vaechnozvrtaèila.Èervený eso je nejvyaaí hvìzda atìstí.Nìkomu vy-jde v první hromádce - to znamená - ~e ten èlovìk ho má u~s sebou.Jiným vyjde s ~aludským králem - to znamená, ~eatìstí se potkalo s neatìstím a èlovìk mù~e bejt rád, kdy~z toho vyjde.Ale vám to pøichází v ètvrtý hromádce a èistì.A tady máte zelenou desítku.To znamená èas.Èili zkrátka:Vaae atìstí k vám pøijde brzy, snmad u~ dnes v deset hodin.- A kdo to bude? ptala se paní Maaínová, nedýchajíc.Budeto snad.ten.co jsme se u~ dvakrát minuli?- Ten? Ale ten je pøece èervenej kluk, a to u~ máte za se-bou.Ten to není.Je to nìco lepaího.A jestli to pøece bude on,pak by to znamenalo, ~e se s ním udála òáká velká zmìna.Napøíklad, ~e se do vás na smrt zamiloval, kde~to døíve vásmìl rád jen tak.Tak jestli to bude doopravdy on, tak se ho,paní Maaínová, dr~te, i kdybyste snad nìco mìla proti jehooblièeji.Kdy~ se paní Maaínová vypotácela od Èerné babièky, bylav úplném omámení.Nicménì tolik sil jeatì mìla, ~e se conejlépe oblékla a ~e co nejvíce vyzdobila svou svìtnici.Takédala na plotnu vodu na èaj.A pak, strnulá jako socha, oèeká- vala úder desáté hodiny, kdy mìla být navatívena svým osu-dem.Kdo to bude? Zajisté on - pan Popeláø.který je do ní na smrtzamilován.Paní Maaínová cítila s chvìním, jak se v ní objevujístaré vzpomínky na dobu, kdy tak vroucnì milovala pana Po-peláøe.Desátá odbila.Nìkdo pøeael pavlaèí - to listonoa nesl cosiDufkovým.Lojzis, která se probudila, vøískala nìjakou písniè-ku.Odevaad táhly výpary pøipravovaných obìdù.A paní Ma-aínová pochopila, ~e byla bláhová, kdy~ se domnívala, ~e byk ní mohl pøijít Osud za tìchto okolností, kdy~ Lojzis vøíská a odChalupù èpí laciné zelí.S povzdechem slo~ila ze stolu ubrusa pøevlékla se do vaedních aatù.Pan Foltr se probral ze svého omámení pøesnì minutupo tom, co doprovodil %7Å„ofku k domovním vratùm.Díval se zaní, kdy~ se nìkdo za ním zahihòal a pánovitý hlas poruèil:- Dovolte!Byl to doktor Knobloch se svou asistentkou.Pan Foltr si znovu pøipomenul, ~e jsou na svìtì ~eny bou-belaté, èervené ve tváøích a veselé - právì takové, jaké se mulíbily.Po jedné stranì ulice se vzdaloval pitvorný stín, nesmír-nì pitvorný stín té, které pøed hodinou vyznal lásku.A po dru-hé stranì se vzdaloval kyprý stín té, kterou ve skuteènostimiloval.Pan Foltr si povzdechl a %7Å„ofka se ohlédla.Kynula rukou své-mu milenci a hotovila se pokraèovat v chùzi, kdy~ povaimlatoho druhého stínu.Zdálo se, ~e je nìèím velice pøekvapena.Stála nerozhodnì nìkolik okam~ikù a pak vrátila k panu Fol-trovi.- Kdo je ta ~ena, tam na druhé stranì ulice? zeptala se.Pan Foltr se polekal jak otázky, tak pøízvuku.Hele, pomyslil si, èlovìk by øekl, ~e neumí do pìti poèítat, a zatím uhodnena první pohled, na koho má ~árlit.- To, to je asistentka doktora Knoblocha tady z domu, od-povìdìl s pøedstíranou nenuceností.- Asistentka doktora Knoblocha! To je zvláatní.- Co je na tom zvláatního?Mezitím doktor Knobloch a jeho pøítelkynì zmizeli za rohem.- Nic, odpovìdìla %7Å„ofka, zdálo se mi, ~e ji znám podle chù-ze.Jak je tady dlouho?- Ach, u~ velmi dlouho, odpovìdìl pan Foltr upøímnì.Zdálose mu, ~e je zamilován do této krasavice ji~ nejménì rok.To %7Å„ofku úplnì uklidnilo; zato pan Foltr se vracel do své or-dinaèní sínì ve velice rozhárané náladì.Tak tedy vrh byl uèi-nìn.Bo~e, jak se mi ~ilo dobøe bez ~en, vzdychl si, odkládajesvé americké brýle.Tak klidnì.Ovaem, %7Å„ofinka je znamenité dìvèe.Ale.Dlouho vzdychal svlékaje se a dlouho nedovedl usnout roz-jímaje.Ostatnì, krása je pomíjivá [ Pobierz caÅ‚ość w formacie PDF ]

  • zanotowane.pl
  • doc.pisz.pl
  • pdf.pisz.pl
  • igraszki.htw.pl